Labradorský retriever

Chovatelská stanice labradorských retrieverů "Z bohyne lovu CS"
Hana a Petr Pirnerovi, Starý Plzenec  
 
 

Buddy Vít

 

K. Buddy z Bohyne lovu, narozen 2.9.2004
Říkáme mu: Buddy, Badíček, Baďoušek, Baďulínek, a když zlobí - Baďas nebo Badislav :-)

Ahoj Hani,
posílám odkaz na Badíkovo album a prosím o jeho zveřejnění na vašich stránkách.
https://picasaweb.google.com/107020059351294699208/Buddy_public02?authkey=Gv1sRgCJ6V7NTlsorWeg
Monika.

 

S páníčkem... Teď vypadám velmi nevinně! A s paničkou Jsem trochu usnul, no, to je toho...

Buddy pred lovem... Ahoj Hanko,

tak je náš Buddy zase o nějaký den starší. Je to šílený ďábel. Převážně pracuju z domova, ale minulý týden, když jsem byla doma, tak jsem musela být neustále ve střehu a nic jsem neudělala, protože jinak hrozila demolice :-). Když Buddy usnul, byla jsem moc ráda :-)).

Už od malička mu zakazujeme to, co dělat nemá (skákat na sedačku, na stůl, kousat). Křičíme na něj "Fuj" a když má dobrou chvilku tak i poslechne. Někdy ho ale chytne, jak my říkáme, "raplovka" a místo toho, aby ho povel "Fuj" odradil, tak si Buddy udělá sérii zakázaných věcí (kolečko - skok na sedačku, na křeslo, na stůl...) a máš z toho pocit, že se v tom vyžívá a nás si vychutnává.

Jinak je to ale naše zlatíčko. Na povel "Ke mně" občas přiběhne, občas ne. Venku na zahradě je to dobré, hlídá si nás.

Mejte se vsichni moc hezky,

M+O+B

Ahoj Hani,

fotky jsem ti posílala nedávno, raději je připojím ještě jednou.

Mám prosbu - přejmenujte prosím v úvodním obrázku Buddyho z Malíška na Víta (snad se nám ta příjmení jednou sjednotí:-)).

------


19.8.2005

Teda dostat paničku od počítače, to je umění. Ale povedlo se - konečně můžu uvést na pravou míru to, co o mě napsala.

Je pravda, že když jsem byl prcek, tak to se mnou bylo kapánek náročnější, ale opravdu kapánek.

Sem vyžadoval pořád pozornost. Moji lidičkové si se mnou museli pořád hrát a když si se mnou náhodou nehráli - jako, že chtěli třeba "pracovat" (nevím co to znamená, ale je mi to protivné), tak jsem je musel nějak zaujmout, to dá rozum. Zkoušel jsem třeba skákat na nový nerezový sporák, nové dřevěné schodiště (pár škrábanců - se nic neděje, ne?), zkoušel jsem, jestli kytičky fakt pevně drží na tom ubruse (nedržely, ale za to já přeci nemůžu, že jo?) a pár dalších nevýznamných věcí, fakt to nestojí za řeč.

Od té doby, co se mnou začali chodit lidičkové na delší procházky, sem se trošku zklidnil, páč jsem z toho lítání za tenisákem, létajícím talířem a hraním s psími kamarády malounko utahaný.

Na procházce mě cizí lidi chválí, jak krásně poslouchám, tak jsem na sebe vždycky pyšný. Potom přijdeme domů (já s nosánkem trochu nahoru) a panička o pochvale vypráví páníčkovi a říká, že je jasné, že ještě musíme hodně pracovat na tom, abych pořádně poslouchal. Jestli ona není nějaká náročná. Já se fakt snažím, ale uznáte, že poslouchat na 100% - to je nadpsí úkon.

Taky jsem prý krasavec - to mi ale říkají jen dvounožci - takže je mi to celkem na nic. Žádná psí krasavice mi to zatím neřekla, no, snad se dočkám, psí slečny se mi moc líbí.

Moji lidičkové se rozhodně shodnou na jednom - i když občas zazlobím, tak jsem pro ně miláček s dobráckým srdíčkem (moc tomu nerozumím, ale zní to pěkně).

Kamarádi, pozdravujte své páníčky a mějte s nimi trpělivost.

Haf,

Buddy

 

 
 
Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro zdravotně postižené
© 2007-2017 Hana Pirnerová, V. Kratochvíla 1073, 332 02 Starý Plzenec, IČ: 48334243, tel: 724 279 599