Labradorský retriever

Chovatelská stanice labradorských retrieverů "Z bohyne lovu CS"
Hana a Petr Pirnerovi, Starý Plzenec  
 
 

Slovy majitelů štěňat

Pokud se stále ještě rozhodujete, zda je labrador tím pravým pejskem do Vaší rodiny, možná Vám pomohou tyto úryvky z dopisů našich klientů- majitelů štěňat z chovné stanice "z Bohyne lovu CS".

 

Adéla, Kryštof, Šárka a Polly Labajovi

Milí všichni,
všichni vy, kteří jste pevně rozhodnutí pořídit si pejska nebo vy, kteří váháte či nevíte, zda ano nebo jste plni pochyb, zda pejska a vše co se s jeho životem váže, zvládnete...

I já pochybovala a nebyla si jistá. Desítky argumentů pro pořízení psa převažovaly argumenty proti. A tak, jak mě dopomohlo ke splnění mého/našeho snu povídání paní Loužecké o jejich Noir Jessie, tak třeba naše povídání pomůže zase někomu jinému. Ačkoli v době kdy jsem četla krásný příběh Loužeckých, jsem již byla téměř rozhodnuta, přesto mě tento jejich příběh v mém rozhodnutí krásně ujistil, uklidnil a současně ohromně natěšil na naši holčičku...

Celé povídání najdete na stránce Polly Labajové.

 

Jana Loužecká

Pro všechny, kteří se rozhodují pořídit si pejska a nemohou se rozhodnout, bych ráda popsala náš příběh od začátku...

Naše sedmiletá dcera Kateřina toužila asi od dvou let po psí kamarádce. Jelikož je jedináček, upnula se na plyšového pejska, kterého nikdy neodkládala. Přes všechna prošení byl manžel stále odpůrcem živého psa do baráku ba i na zahradu. Argumenty byly jasné - pes všechno zničí, je z něj fůra chlupů a mraky starostí a omezení. Pak přišel čas nástupu do školy, kam se dcera opravdu moc netěšila. A protože má tatínek pro Kačenku slabost, slíbil jí ve snaze podpořit ji před vstupem do první třídy, že když se bude moc snažit a dostane na obě vysvědčení samé jedničky, koupí jí živého pejska. Asi ho svou odhodlaností i překvapila. Nikdy se nestalo, že by vzdorovala a nechtěla se učit. Ba naopak vždy prohlašovala, že potřebuje hodně jedniček na pejska - vysněnou světlou labradoří holčičku. A tak nám bylo už po dvou měsících jasné, že ty jedničky budou a my budeme muset slib dodržet. Manžel stále ještě trochu váhal, ale nechtěl ji zklamat a mě se ta myšlenka líbila moc. Po pejskovi jsem také toužila...

Celé povídání najdete na stránce Noir Jessie Loužecké.

 

Zkušenosti a názory majitelů psů, kteří absolvovali u nás výcvikové setkání a individuální lekce.

Pravidelná setkání se štěňaty mi rozhodně přinesla zpřesnění způsobu výcviku, odbourání náběhů nebo již trochu zažitých špatných postupů a hlavně zlepšení nálady, když jsem viděl, že průsery nedělá jen moje hafina :-) a že jsou na tom lidi i hůř. Hlavně je to i hodně motivační, protože by mi přišlo vyloženě kontraproduktivní neukázat na dalším setkání nic nového nebo aspoň zlepšení nějakého povelu oproti předchozímu setkání; prostě z tohoto pohledu k tomu přistupuju jako k určitému závazku a "neusnutí na vavřínech". Na setkáních mi nic nikdy nechybělo, osobně mi charakter a program vyhovuje. Myslím, že na základě té spousty rad, co jsem dostal, umí hafina to, co umí.

Pavel a Jackie

Ing. Pavel Kappler

 

Čestmír a Milada Holečkovi

Díky ušlechtilému chovu a následné vzorné péči chovatelů a jejch vedení se můžeme všude ve psích smečkách i na veřejnosti pochlubit inteligentní labradorkou. Správně dávkovanou granulovanou výživou a častým pohybem spojeným s výcvikem poslušnosti kombinovaným se základním psím školním programem EBY dorůstá do své psí krásy.
Další podmínkou je i příjemný veterinář s kvalitami ověřenými i dalšími psími chovateli.
Tady je adresa (se souhlasem adresáta) :
Veterinární ambulance
MVDr.Barbora Plachá
Bernolákova 1226/2, Praha 4 - Krč
Tel. 241 470 770
bplacha@iol.cz

Zdraví Tebe a veškerou Tvou psí i lidskou smečku
Čestmír a Milada Holečkovi

 

Zdeňka Ježková

Už několikrát jsem se vyjadřovala k tomu, zda při koupi štěněte upřednostnit "papíráka" nebo psa bez průkazu původu. Jasně, že doporučuji "papíráka"a mluvím z vlastní zkušenosti, neboť mám odžité obě varianty. Chtěla bych ovšem všechny potencionální zájemce o štěňátko upozornit i na rozdíly mezi chovnými stanicemi. Já jsem ( po opravdu důkladném výběru) zakotvila v chovné stanici "Z bohyne lovu" a vůbec toho nelituji, naopak všem doporučuji. Když jsem prvně telefonovala Hance Pirnerové, dostala jsem sice lehkou spršku (teď už naprosto chápu, že je obtěžuje spousta lidí, kteří se chtějí jen pomazlit se štěňátky, myslíc si, že Pirnerovi jsou zoologická zahrada a nemají nic jiného na práci), ale já měla opravdový zájem, odradit jsem se nenechala a z osobní návštěvy jsem odjížděla naprosto nadšená. Viděla jsem vše, co jsem vidět chtěla, byly mi zodpovězeny všechny všetečné otázky, s Hankou jsme si pravidelně telefonovaly a když jsem si konečně odvážela vytouženého labrouše Jonáše, dostala jsem od Hanky podrobný "itinerář", jak mám se štěňátkem zacházet. To nejlepší mě však teprve čekalo a to jsou pravidelné srazy "Pirnerovic štěňat". Pokud jste totiž nikdy neměli psa, nebo nemáte dost zkušeností, můžete být brzy rozčarováni a poté i dost znechuceni, když během chvilky z krásného a milého štěňátka budete mít nevychovaného 30 - 40ti kilového "burana", který Vám bude na obtíž a Vy budete zoufalí. Vím, o čem mluvím. Přesně to se mi totiž přihodilo s mým prvním psem - zlatým retrívrem Maxem. Takže k čemu jsou tyto srazy dobré? Jednak se setkáte s majiteli štěňat z chovné stanice, takže můžete porovnávat, jak Váš pejsek prospívá, vyměníte si zkušenosti s ostatními a hlavně (to jsem opravdu maximálně ocenila) je Vám názorně předvedeno, jaké chyby při výchově děláte, jak to změnit a jak to vypadá, když pejsek krásně poslouchá. Opravdu byste se divili, kolik lidí na těchto srazech "prozřelo". A krásná tečka za každým setkáním je vynikající dlabanec v místní pizzerii, samozřejmě za přítomnosti všech hafanů. Ráda bych se Vám ještě svěřila se zkušenostmi, které se týkají veterinářů. Je tedy pravda, že s Jonáškem jsem vlastně chodila pouze na očkování (žádné zdravotní problémy , to proto doporučuji psy s PP), jenže jednoho dne se stal Jonášovi úraz, kdy při hře s jiným pejskem narazil do nějaké překážky a ošetření bylo nutné. Byla jsem u dvou veterinářů, oba si tak nějak nevěděli rady a chtěli "něco zkoušet". Na to jsem naštěstí nepřistoupila a odjela na radu Hanky do Plzně, na veterinární kliniku Vedilab s.r.o. Pod vrchem 51, Plzeň t.č. 377262114, kde mi pan doktor Mužík předvedl naprosto profesionální přístup k diagnostice i léčbě. Proto doporučuji.

Zdeňka Ježková

 

Mirka Brožková

Amálka je náš první pes. Dlouho jsme se na ní těšili, nejhorší bylo zlomit "hlavu" rodiny. Ale podařilo se. Seděl dlouho u internetu a probíral chovatelské stanice. Musíme uznat, že vybral dobře. Na štěňata jsme se nejdříve jeli podívat a až při další návštěvě vybrat.
Od Pirnerů jsme dostali instrukce a veškeré otázky mailem obratem zodpovězené. Ale nejúžasnější je setkání 1x za čtvrt roku. To první bylo ale dost přísné. Štěňata měla radost, že vidí spoustu dalších kámošů na hraní, my se se všemi mazlili... Úžasné. Do té chvíle, než přišla Hana. Pak následovalo kolečko se sípějícími pejsky u nohy. Jak to, že nemáte stahovací obojky, které jste dostali? Vytáhli jsme je , nasadili a zjistili, že to vážně jde a štěňatům to neubližuje.
To byla ale jen první chyba. Následovalo jich ještě hodně. Každé další setkání jsme se učili něco nového. Musím říct, že bychom brali jako ostudu to do příště nezvládnout! Jsme z Prahy, denně chodíme do Stromovky a já si už mnohokrát říkala, jak strašně nevychované psy lidi mají a kolik zbytečných starostí si přidělávají. Utíkají, neposlechnou na zavolání, někteří chodí celoživotně jen na vodítku a neznají, co je to se proběhnout, protože už by se nevrátili.
Je velice důležité vychovávat psa už od štěněte. Pak se nemusíte bát, co vás při venčení zase potká. Ale nejdůležitější jsou dobré rady a především ukázání jak na to. A to je k nezaplacení. Na každé setkání se i dnes strašně těšíme. Moc za ně děkuji. Opravdu málo chovatelů prodá psa a dál se stará o jeho výchovu.
Amálka je zdravá čtyřletá pohodová fenka a miláček naší rodiny. Dovolené tráví bez problémů s námi a cestu autem z velké části prospí. Jen my se musíme uskromnit. Přepravka totiž zabere půlku kufru.
Mirka Brožková

 

Carlie Poštulka

Charlie Poštulka

Na podzim 2008 jsme po 15ti letech ztratili našeho Tima. Beagla, který byl už velmi nemocný a jeho život byl poslední měsíce plný utrpení. Byl to náš třetí pes a měl své "mouchy", povahové i zdravotní. Bez psa jsme nechtěli zůstat a rozhodli jsme se, že tentokrát k výběru štěněte přistoupíme opravdu odpovědně. Chtěli jsme především oddaného společníka, bez agresivity, cvičitelného, tak aby svůj život strávil co možná nejvíce "na volno" a ne jako většina jeho psích kamarádů v našem okolí, kdy vodítko je jediné pojítko mezi majiteli a jejich psy. Abychom jej mohli volně pouštět a spolehnout se že přijde když jej zavoláme, nebude vzbuzovat obavy u lidí a dětí a s ostatními psy se nebude prát. Aby nás prostě volně doprovázel na procházkách jak v nejbližším okolí našeho domu, tak v lese a na louce. Avšak jedním z hlavních požadavků byl bezproblémový vztah k naší osmileté dceři, aby si s ní hrál, bez problémů vydržel její přívaly náklonnosti, aby se na ni nezlobil a nepral se s ní....

Celé povídání najdete na stránce Charlieho »

MUDr. Pavel Poštulka

 

Labradorka Jess

Jess

narozená 25. června 2004, říkáme jí Jess, Jessí nebo Jessino, záleží na tom jak se chová. Jess je hodná k malým dětem, má ráda lidi kolem sebe a je přítulná, někdy až moc :-) .

Ráda si hraje, běhá, přináší míčky a kouše do svých hraček. Když to jde tak ji vezmeme i někam na výlet. Jees je nucena s námi cestovat autem na dlouhé vzdálenosti a je vždy velice klidná a cestu snáší dobře.

Na závěr chci rozhodně doporučit stanici rodiny Pirnerových, protože my od nich máme nádherného psa a vždy se můžu na všechno zeptat když jsou nějaké problémy.

S pozdravem Jakub Školoudík

 

Barkley

"... Ve psích časopisech jsem tehdy, v roce 1996, našla všeho všudy dva inzeráty a šťastnou náhodou jsme se tak ocitli na návštěvě u Pirnerových. Manžel byl velice potěšen vysokou úrovní chovatelské stanice a milou povahou fen. Řekl, že na takovou kvalitu je zvyklý i v Americe a bylo rozhodnuto.

Barkley předčil všechna naše očekávání, ale také očekávání mnoha lidí v mém okolí, kteří mají dlouholeté zkušenosti se psy, ale "takhle hodného psa ještě neviděli ". Ačkoli má před domem louku, chce být pořád s lidmi a dělat jim radost. Ostatní psy bere s naprostým nadhledem - zejména ty malé štěkavé, na které kouká s nechápavým výrazem - "Co se Ti děje, že tak vyvádíš?". Na příchod velmi zlomyslného kotěte do domácnosti reagoval s téměř buddhistickou trpělivostí, dokud z těch skopičin číča nevyrostla. ... "

Michaela Freeman
spoluzakladatelka Pomocných tlapek o.p.s.

Celý dopis a fotoalbum najdete zde - Barkley Freeman

 

labrador jonáš

Jonáš

Náš pes se jmenuje Jonáš. Narodil se 25.6.2004 v chovné stanici Z bohyně lovu CS. Je to ten nejbáječnější pes na světě. Vím o čem mluvím. V minulosti jsem měla zlatého retrievera, který byl tzv. "bezpapírák". Zemřel mi v šesti letech a já se zařekla, že si už nikdy psa bez papírů nepořídím. Dala jsem si na výběru chovatele opravdu záležet a u Pirnerů jsem našla všechno tak, jak se popisuje v knihách. Z první návštěvy u nich jsem byla nadšená a vlastně jsem pořád. Jonášovi je rok. Je nádhernej, poslušnej, milej, zdravej. A Pirnerovi? Jsou prostě zlatí! Zdeňka Ježková

Celé fotoalbum Labrouše Jonáše zde.

 
 
Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro zdravotně postižené
© 2007-2017 Hana Pirnerová, V. Kratochvíla 1073, 332 02 Starý Plzenec, IČ: 48334243, tel: 724 279 599