Laky Tangy Eckert

Vážená paní Pirnerová,
s obrovskou bolestí v srdci a na duši bych Vám jen chtěla oznámit (domluvily jsme se tehdy, před 15-ti lety, že napíšu o životě Vašeho štěňátka...), že dnes odešla do psího nebe naše jedinečná a báječná Laky-Tangy (my jí říkali Lucky).

Ještě 13.05.2013 jsem s ní oslavila nádherných 15let , ale pak sešla hodně rychle. Pořád jsem nevěděla co mám dělat, protože byla pořád neskutečně trpělivá, nekňučela, měla chu k jídlu (ale to mají labradoři asi pořád...) a já se jí nechtěla vzdát... nicméně pořád špatněji chodila až spíš jen "apkala" a pořád hodně dýchala, ocas stažený mezi nohami... a tak jsem se dnes rozhodla, že to ukončím.... Pořád si to tak trochu vyčítám, pořád mám pocit, že jsem ji "nechala" zabít a snad stokrát se dnes Laky omluvila, aby mi to odpustila. Do teď nevím, zda jsem se rozhodla spávně a vůbec, zda jsem rozhodla správně za ni a šíleně mi chybí.

Byl to ten nejhodnější pes na světě, nikdy nikomu neublížila až mě to někdy štvalo, že si nechá ubližovat (to, když se do ní pustil kohout od slepic... a já ho pak musela klackem zahnat... Laky se ani neotočila a necvakla zuby, trpělivě se smutným pohledem jeho klování snášela...) Také musím říct, že díky tomuto báječnému psu je má dcera nepořádná. Laky jí naprosto se 100%-ní jistou vždy dohledala a přinesla věci do páru - jako druhou ponožku, druhou botu nebo bačkoru, rukavici... také se výborně a zcela rychle bez nějakého drastického výcviku naučila chodit při noze bez vodítka aniž by honila ostatní psy, kočky nebo jiná zvířata. Věděla jsem, že mohu mé tehdy 2-leté dceři svěřit vodítko s velkým psem aniž by pes viděl něco co musí honit a vláčel dítě po cestě za sebou...

Byla divoch v mládí, kdy nám běhala ve svém nadšení i přes kuchyňský stůl (dodnes na něm máme její otisky drápů), ale jak se v mládí vyřádila o to víc byla v dospělosti klidná, mírná a něžná.

Když jsem byla dítě měli jsme doma u rodičů vždy psa. Nidky jsem však nemusela být u toho když vše dospělo ke konci. Tohle byl můj první pes, kterého jsem si pořídila sama, když jsem se vdala. Dnes mě to sebralo tak, že už žádného dalšího nechci a Laky zůstane mém srdce do konce mého života... nikdy nezapomenu tu její typickou vůni labradorů, která dnes po její smrti opět byla tak silná, že mi připomělo ten první kontakt u Vás, kdy jsem do jejího kožíšku zabořila nos... Zkrátka krásný, hodný, poslušný a úžasný pes, který nám všem bude hrozně chybět... a že není labrador jako labrador o tom nemá cenu ani mluvit. Vždy všem říkám, že jedineční labradoři jsou od Vás... děkuji Vám z celého srdce za tohoto krásného a úžasného společníka.

Nevím, jestli si někdy ještě pořídím psa (myslím, že ne), ale pokud bych se někdy rozhodla jinak, vím naprosto přesně kam budou směřovat mé kroky... Laky zůstane navždy v mém srdci...

Mějte se hezky,
Renata Eckertová

PS: Přiložila jsem pár fotek, ještě mám pár z jejích narozenin (kde je vidět jak šedivoučká už byla), ale to mám v práci, takže pokud by Vás to zajímalo pošlu je později. Nemůžu ten pláč zastavit...