Polly Labajová

19. 11. 2016

Milí všichni,
všichni vy, kteří jste pevně rozhodnutí pořídit si pejska nebo vy, kteří váháte či nevíte, zda ano nebo jste plni pochyb, zda pejska a vše co se s jeho životem váže, zvládnete...

I já pochybovala a nebyla si jistá. Desítky argumentů pro pořízení psa převažovaly argumenty proti. A tak, jak mě dopomohlo ke splnění mého/našeho snu povídání paní Loužecké o jejich Noir Jessie, tak třeba naše povídání pomůže zase někomu jinému. Ačkoli v době kdy jsem četla krásný příběh Loužeckých, jsem již byla téměř rozhodnuta, přesto mě tento jejich příběh v mém rozhodnutí krásně ujistil, uklidnil a současně ohromně natěšil na naši holčičku.

Náš další vrh je "Péčko"...

jsem jednoduše musela počkat. A tak jsem čekala, až do svých 35 let :) Za tu dobu jsem leccos procestovala, vdala se a byla obdarována dvěma dětma, Kryštofem a Šárkou. Manželství se bohužel nepovedlo a tak jsme žili ve třech. Potažmo v pěti, protože jsem se s dětmi vrátila do svého rodného města a nyní bydlíme v domečku spolu s mými rodiči a máme obrovskou zahradu. Podmínky pro pejska značka ideál :)

Chovatelskou stanici "z Bohyne lovu CS" jsem si vyhlédla na internetu a byla to volba naprosto intuitivní. Našla jsem možná dvě, tři další, ale na webových stránkách manželů Pirnerových bylo naprosto vše, co jsem hledala a ačkoli jsem je osobně nenavštívila, měla jsem ve výběru chovatelské stanice jasno.

O výběru plemene jsme měli s dětmi již jasno od té doby, co byli malinkatí a o tom, že to bude pes s PP a bude řádným zástupcem námi vybraného plemena jsem zase měla jasno já. Znala jsem pořizovací cenu a vzorně šetřila :) Nikdy jsem o volbě psa s PP nepochybovala, argumenty jsou tak jasné a ačkoli mě mrzí, že je stále tolik lidí, kteří nechápou a ptají se proč probůh tak drahého psa, atd. Co na to říct..

Zpátky k Pirnerovým... Můj první kontakt s Hankou byl asi dva roky předtím, než jsme si náš poklad pořídili. Byl to jen e-mailový dotaz, na který mi ovšem bylo ihned odpovězeno, což je jedna z věcí, která hovořila pro výběr právě této chov. stanice. Pak následovala delší pauza, v průběhu které došlo k pár změnám, mimo jiné jsem s dětmi rekonstruovala bydlení, při kterém jsem už dopředu myslela na našeho vysněného čtyřnožce a také jsem nám pořídila auto - samozřejmě dostatečně velké, pro psa. Byli jsme připraveni :)
Stačilo tedy se opětovně nahlásit u Pirnerů, tentokrát již s vážným zájmem o koupi štěněte. Shodou okolností byla Hanka v té tehdy ideální podzimní době u nás v Beskydech a tak jsme neváhali a domluvili se na setkání, na které jsem tehdy jela jen s jedním dítkem, Šárkou. A nyní pozor, nastává důležitý okamžik - cestou na setkání se Šárka jen tak mimochodem zmínila, že by se naše holčička mohla jmenovat Polly, přitakala jsem, že je to docela hezké jméno :) Na setkání jsme probraly vše, co bylo třeba a ačkoli jsme chov.stanici Z Bohyne Lovu neviděli před koupí štěněte na vlastní oči, již zmíněná intuice i zvláštní pocit mě ujistil, že chci štěně právě ze Starého Plzence :) A když nám Hanka jen tak mezi řečí řekla, že další očekávaný vrh bude od písmenka "P", padla za našim rozhodnutím definitivní tečka.

Píšeme Ježíškovi, čekáme a jedeme do Plzence

Nějak kolem vánočního času nám byla potvrzena březost jedné z fenek, Diany, a my byli radostí bez sebe. Tímto okamžikem však nebylo řečeno, že máme štěňátko jisté. Jednak jsme chtěli holku, ideálně černou, a jednak jsme museli akceptovat i fakt, že se třeba mohou narodit samí kluci anebo by se na nás zkrátka nedostalo. Radost jsme však tehdy měli velikou. A napsali jsme si o ní i Ježíškovi s detailním popisem. ať je milá, ať je přátelská, ať má ráda všechny lidi i psí kamarády. Neměli jsme tehdy tušení, že bude přesně taková, jakou jsme si ji vysnili :)
19.1.2014, neděle, ve večerních hodinách pípla smska: "Na světě je vaše štěně :) 18.1.2014 se narodilo pět miminek. Pokud zájem platí, holčička může být vašim parťákem" :)
Následovalo veselí, které si budu navždy pamatovat, splnil se mi můj dětský sen a současně jsem mohla vyplnit i přání svých dětí a hlavně svého syna, kterému jsem v jeho snad dvou letech slíbila, že na 10. narozeniny, které slaví v březnu, dostane psa. Naši Polly jsme si přivezli domů na MDŽ, tedy 8.3.2014 :)

Jaká je? Přesně taková, jakou jsme chtěli a jakou jsme si ji představovali. Naší volbou byl labradorský retrívr z vícero důvodů, nelze nejmenovat úžasnou povahu a neskutečně milé vzezření. Musím sice přiznat, že jsem dlouho váhala, zda to není příliš velký pes a zda jej zvládnou venčit i děti, obavy však v průběhu prvních týdnů a měsíců zmizely a s každým dalším týdnem jsem věděla, že jsem se rozhodla správně.

Je nesmírně přátelská a vždy veselá. Miluje lidi, cizí, necizí, je ji jedno, zda daného člověka vidí poprvé v životě nebo je to někdo, koho už zná. Vždy každého vítá s otevřenou náručí. Je schopna se usmívat na každého, koho potkáme na procházce a pokud ten někdo se na ní také usměje a nejlépe si ji chce pohladit, pak je to teprve ono :) S dětmi je to obdobné.

Máme nedávný krásný zážitek, kdy jsme si na výlet vyjeli vlakem a našimi spolucestujícími byli manželé s asi ročním nevidomým chlapečkem. Na chvilenku vyndali chlapečka z kočárku a zeptali se nás, zda by mohli přijít blíže a Polly si pohladit. Následoval pro všechny velmi dojemný okamžik a já jen tiše žasla nad Pollynčinou neskutečnou něžností a psím vcítěním se.

Je nádhernou psí bytostí, získala si každého z nás. Ráno nám rozsvítí i ten nejzamračenější den, v průběhu dne nás všude doprovází a večer tiše spí u našich nohou. I když máme opravdu velkou zahradu, Polly bydlí s námi, ne proto, že musí nebo že by nevydržela být sama venku, ale proto, protože je tak dokonalá, že my chceme být s ní a chceme ji být nablízku a projevovat ji naši lásku k ní stejnou měrou, jakou ona dokazuje svou lásku nám.

Určitě bych ještě ráda zmínila pár praktických informací či rad:

téma přepravka - z vlastních zkušeností můžeme jen a jen doporučit. Doma jsme přepravku používali prvních šest měsíců. Zvykání si na přepravku u nás proběhlo za jízdy Plzenec - Třinec, kdy Polly fňukala, brečela, kvílela, naříkala, vyla. Dojeli jsme domů a byl klid, od první noci. Polly přepravku brala jako svůj domeček, své útočiště kam si sama chodívala lehnout nebo jen tak pobýt. Kdykoli jsme kamkoli jeli autem, na jakoukoli vzdálenost, přepravka se vždy stěhovala do auta. Já jako řidička jsem v klidu, že mi pes nelítá po kufru, psovi se tam líbí. Stačí otevřít kufr, otevřít dvířka přepravky a není třeba dávat žádný pokyn, Polly je vevnitř ve vteřině, natěšená, že se někam jede :) Přepravku, původně zapůjčenou, jsme si nakonec od Pirnerových zakoupili a máme ji natrvalo v autě.
výběr chovatelské stanice a chovatele - zde asi nebudu dobrým příkladem, protože jsem opravdu žádnou chovatelskou stanici před výběrem nenavštívila. Bude to znít možná blbě, ale opravdu mě přesvědčily informace servírované na www.labradorsky-retrivr.cz , přístup Hanky a určitě také i činnost Pomocných tlapek. A intuice. Možná i to, že jsem přesně věděla jakého psa chci a od koho jej chci. Návštěva chovatelských stanic je však na místě a velmi tento krok doporučuji. Chovatel Vám musí dle mého názoru sednout i jako člověk, se kterým sice nejste denně v kontaktu, ale hraje to určitě roli.
jedna z cenných rad, které mi Hanka dala byla, že psa musím chtít hlavně já, protože já jsem ta, na které to bude všechno stát. Děti jsou velkým pomocníkem a ačkoli se o psa dokážou jistě bravurně postarat, nelze pořizovat psa pouze proto, že si jej děti přejí a že slibují, že se o něj postarají. Vy jste ten, kdo bude v noci ke štěňátku vstávat, venčit jej někdy i v lijáku, atd..a v neposlední řadě budete na něj vydělávat a Vaše peníze, za které byste si třeba pořídili něco pro sebe, půjdou výhradně na psa.
nepořizujte psa zbrkle. Jakkoli se Vám myšlenka pořídit pejska líbí, vezměte atlas plemen psů a koukněte, kromě toho jak pes vypadá, hlavně na praktické info - kolik váží pes v dospělosti, jak bude vysoký, co úprava srsti, atd. A nebojte se kastrace.
mějte pro něj hlavně čas. Pes nepotřebuje naši stálou aktivitu s ním, nutně ale potřebuje náš zájem o něj.
a dobře si jej vychovejte :) Pro nás bylo velkým přáním, brát si Polly kamkoli s sebou. Byť se jedná jen o vyzvednutí syna z fotbalu, Polly jede se mnou. Otázka socializace psa pro mě byla velmi důležitá a věnovala jsem ji dostatečnou pozornost. Když byla Polly malinká brávala jsem ji s sebou do města, rovnou na náměstí, mezi lidi, do hluku aut a chodců, třeba jen na 15minut. Snažila jsem se ji dopřát co nejvíce podnětů. Výsledkem je, že máme nebojácného, zdravě sebevědomého a příjemně klidného psa, kterému nijak nevadí nějaký prudší pohyb či náhlý silný zvuk.

Rozhodla jsem se také, že budu s Polly navštěvovat cvičení s pejsky, ovšem někde, kde budou dog-friendly, respektive retriever-friendly a seznámila jsem s úžasnou osůbkou, paní Olivii Bischofovou, majitelkou chov. stanice flat-coated retrívrů, ke které chodíme již třetí sezónu. Po kurzech základní poslušnosti a výborné socializaci se psy, jsem se rozhodla vyzkoušet výcvik lovecký a bude-li se mi, jakožto amatérovi, dařit, třeba vyzkoušíme OVVR. :) Je krásné vidět Pollynčino nažhavení a zápal pro věc při těchto cvičeních a pro mě je moc fajn být se svým psem zase trochu jinak, pracovat spolu. Není ovšem cvičení jako cvičení a nežli špatný a necitlivý cvičitel, to raději "samocvičení". Od Hanky a Petra jsme obdrželi fantastický manuál, který funguje na výbornou :) A vím, že kdykoli bych potřebovala radu či konzultaci, stačí napsat nebo zavolat. Máme to sice do St.Plzence daleko, spojení je přesto znamenité. A i kdyby byli od nás vzdálení ještě více, bez váhání vím, kam naše kroky povedou, kdybychom se rozhodli pořídit Polly labradořího parťáka :)

Přejeme všem budoucím páníčkům hodně štěstí při výběru chovatele, lásku na první pohled se štěnětem a krásný život po jeho boku, ať je vám spolu dobře. Dětem pak neutuchající radost a nadšení z psího kamaráda.

Adéla, Kryštof, Šárka a Polly Labajovi
Třinec

16. 6. 2014

Dobrý večer paní Hanko,
podáváme hlášení, že se nám všem daří výborně a Polly roste a stále krásní:-)

Váha k dnešnímu dni 20kg. Nevím, zda to není moc, zda by neměla mít méně. Mě přijde jako zdravé dítě, má krásnou lesklou srst, na fotkách to není moc vidět, ale je tomu tak. Krmíme pořád 3x denně. Velké horka, které byly jsme zvládli dobře. Tím, že bydlíme v přízemí, máme doma příjemně a Polly si přes den polehávala na dlažbě nebo venku ve stínu. Děda snesl z půdy vaničku po dětech, stačila trocha vody a Polly se tam chodila schlazovat. V každém případě byly pro ni ty horké dny nic moc příjemného, většinu dne polehávala. Na procházku jsme vyšli až pozdě večer. Když se nyní ochladilo, je mnohem čilejší.
Už pár dnů jsme na dalším balení Happy Dog, které jsem koupila zde (to samé balení, které jsme měli ještě od Vás). Jí stále s chutí, dnes poprvé se k jídlu moc nehrnula, ale sežrala. Možná, že se blíží čas, kdy ji bude stačit bašta už jen ráno a večer...?

Včera Polly udělala první plavací tempa (asi jen dvě):-) Byli jsme u říčky, kde je pozvolný vstup, nejdříve se vycákala, poběhala jako obvykle (bereme ji k potůčkům pravidelně) a pak se pustila i dál, za klacíkem. Když se dostala do hloubky, kde už nedosáhla, na malý okamžik se potopila celá, ale za vteřinu už plavala:-) Příště to zase zkusíme, pozvolna :-) Je velice pohodová, ničeho se nebojí. Já ji opravdu s sebou všude možně, nemá vůbec problém s ježděním autem, ruch města ji nechává v klidu, vystřelovací deštník, nákupní vozík, vlakové nádraží.... vše v pohodě. Ostatní psi jsou našim nej lákadlem, ti prostě vedou :-) Na všechny lidi je moc milá, každého vítá.

Musím říci, že nemáme s Polly žádný výchovný problém (klepu na dřevo), možná s pubertou bude vše jinak, anebo kdybyste nás viděla, tak byste zřejmě našla věci, které dělám blbě, ale snažíme se postupovat, jak nejlépe umím. Začala jsem chodit na cvičení a cvičíme=vychováváme samozřejmě i doma dle Vašeho manuálu.

V příloze zase pár fotek :-)

Zdravíme Vás všechny a třeba brzy na viděnou!
Adéla, děti a Polly