Zde jedno psaní od paní Petry, která si pořídila psa bez PP.
Neříkám že jsou
všichni takoví, ale je to jeden z důvodu, proč doporučuji koupi labradora
pouze s PP.
Paní se na nás obrátila s prosbou o radu, při problémovém chování tohoto pejska. I když je až z Moravy, setkali jsme se s ní i pejskem, překvapením bylo nevypočitatelné chování, kdy nás pes vítal s labradorskou radostí a pak bez upozornění a především důvodu, tvrdě startoval. S paní jsme trpělivě probrali současný život a práci se psem, obdržela rady a doporučení a věřím, že to zvládnou.
Zde jejich pár řádků:
Dobrý den,
chtěla bych se s vámi podělit o mou zkušenost s bezpapírovými psy. V tomto případě se jedná o černého Labradorského retrívra. Byl to můj vysněný pes, asi proto, jsem nevěnovala pozornost tomu, když mi při výběru štěňátka majitelka nechtěla ukázat fenu (matku), protože si prý hlídá příliš štěňata. Nakonec jsem ji přesvědčila a ona ji přivedla, při sebemenším pohybu na mě začala vrčet, tak si musela majitelka fenu vzít k sobě a už ji ke mně nepustila.
Byla jsem unesená z mého nového pejska, kterého jsem tak dlouho chtěla. Jaké bylo moje překvapení, když mě už ve třech měsících kousl do ruky, při braní kusu rohlíku, co našel venku... a tak to šlo dál. Nyní jsme ve fázi, kdy se nedá pohladit od cizích lidí, ale co je horší, někdy se mu nelíbí i pohlazení ode mě. Chová se nevypočitatelně, přijde se pomazlit, vrtí ocasem, ale jakmile ho začnete hladit, tak vyjede. Nikdy nevím, jak se zachová.
Kdybych mohla vrátit čas zpátky, už bych si nikdy nekoupila psa bez PP. Místo toho, abych se radovala se svým psem, jsou to jen starosti. Možná budu muset překonat i svou nejhorší noční můru a jít ho nechat kvůli jeho chování utratit.
Nepřála bych to nikomu z vás.
Petra