Labradorský retriever

Chovatelská stanice labradorských retrieverů "Z bohyne lovu CS"
Hana a Petr Pirnerovi, Starý Plzenec  
 
 

Charlie - štěně labradora

Matka:

Meimy z Bohyne lovu CS

Otec:

Diamond of Tankaram

Datum narození:

2009

 

DSC08945.JPG DSC08950.JPG DSC08953.JPG DSC08999.JPG DSC09000.JPG DSC09012.JPG DSC09107.JPG DSC09111.JPG DSC09116.JPG DSC09392.JPG DSC09418.JPG DSC09419.JPG DSC09430.JPG DSC09561.JPG DSC09565.JPG DSC09590.JPG DSC09597.JPG DSC09598.JPG DSC09601.JPG DSC09612.JPG DSC09670.JPG DSC09630.JPG DSC09615.JPG DSC09614.JPG DSC09770.JPG DSC09771.JPG DSC09777.JPG DSC09784.JPG DSC09786.JPG DSC09787.JPG Charlie

 

Dopis, únor 2010

Na podzim 2008 jsme po 15ti letech ztratili našeho Tima. Beagla, který byl už velmi nemocný a jeho život byl poslední měsíce plný utrpení. Byl to náš třetí pes a měl své "mouchy", povahové i zdravotní. Bez psa jsme nechtěli zůstat a rozhodli jsme se, že tentokrát k výběru štěněte přistoupíme opravdu odpovědně. Chtěli jsme především oddaného společníka, bez agresivity, cvičitelného, tak aby svůj život strávil co možná nejvíce "na volno" a ne jako většina jeho psích kamarádů v našem okolí, kdy vodítko je jediné pojítko mezi majiteli a jejich psy. Abychom jej mohli volně pouštět a spolehnout se že přijde když jej zavoláme, nebude vzbuzovat obavy u lidí a dětí a s ostatními psy se nebude prát. Aby nás prostě volně doprovázel na procházkách jak v nejbližším okolí našeho domu, tak v lese a na louce. Avšak jedním z hlavních požadavků byl bezproblémový vztah k naší osmileté dceři, aby si s ní hrál, bez problémů vydržel její přívaly náklonnosti, aby se na ni nezlobil a nepral se s ní.

Poptáváním mezi známými a vyhledáváním na internetu se ukázalo, že nejlepší volbou pro nás bude Labradorský retrívr - a to i přesto, že jsem si přečetl světový bestseller "Marley a já aneb život s nejhorším psem na světě" od Johna Grogana. Vřele doporučuji každému. Pak už jen stačilo do googlu zadat heslo "labradorský retriever" a mezi prvními se objevil odkaz na chovnou stanici manželů Pirnerových. Musím říci, že od prvního kontaktu s jejich stránkami jsem měl silný pocit, že jsou to lidé, které hledám. Vycítil jsem, že to co dělají mají rádi, že mají pocit odpovědnosti za svá štěňata. Bylo mi sympatické, že vychovávají psy pro handicapované osoby a v neposlední řadě jsem měl pocit, že ani ceny nejsou nějak vysoké. Zavolal jsem a vše ostatní už mělo rychlý spád. Domluvili jsme si schůzku a vypravili se na ni všichni. Tedy já, moje žena, naše dcera a dva dospělí synové. S manželi Pirnerovými a jejich Hankou jsme se seznámili a od počátku bylo jasné, že jsme si padli do oka. Velmi mne překvapilo, jakou autoritu p. Hana mezi svými psími svěřenci má, rozhodně se nejednalo o nějaké změkčilé pošišlávání, ale rázné a jednoznačné pokyny a hned jsem si uvědomil, že i psi, kteří jsou určeni k pomoci lidem, potřebují autoritu a režim.

Jediným opravdovým překvapením pro mne byl fakt, že labrador by minimálně do roka až dvou měl trávit svůj čas, pokud není pod dozorem svých majitelů, v přenosce. Zprvu jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Bylo to pro mne nové a nezvyklé. Nicméně v ovzduší důvěry jsem si nechal poradit. S p. Hanou jsme se dohodli jak na barvě pejska tak na jeho pohlaví a pak už jsme jen dostávali radostné zprávy. Že je Meimi (Eimi) březí, že bude začátkem února rodit a 10.2.09 mi pípla na mobilu MMSka a my jsme poprvé viděli dva černé kluky, z nichž jeden mohl být naším kamarádem a společníkem na hodně dlouho. Od té doby bylo potřeba naši Andulce denně říkat, že na pejsky už se pojedeme opravdu brzy podívat. A protože to měl být pes hlavně pro ni, nechali jsme vybrat ji. Od vstupu k Pirnerovým nebylo pochyby. Andulka našeho budoucího Charlieho prakticky nepustila z ruky a tím rozhodla, že tento pejsek se brzy bude stěhovat do Prahy.

Začátkem dubna 2009 přišel náš velký den. Opět celá rodina jsme se vypravili do Starého Plzence pro našeho Charlieho. Po vyřízení formalit jsme milého pejska naložili do auta, konejšili a hladili a odvezli k nám domů. Celou cestu se choval způsobně, bez loužičky i bez hromádky. Ovšem doma si ihned na naší zahradě ulevil a mně se dostalo privilegia uklizení jeho úplně první hromádky, kterou poctil svůj nový domov. Toto privilegium mi občas zůstává až dosud, hromádky se zvětšily a přibyly. Ale moje žena si také užije, zvláště v současných mrazech je to činnost téměř hornická :-).

No a pak už šel den za dnem, entuziasmus děti v noci přirozeně ochaboval a tak jsem každé 3 hodiny vstával a pejska venčil. Celkem 2 měsíce. Byla to rada p. Pirnerové a dobrá. Pak už zvládl noc bez venčení a bez problémů. Čistotný je od prvního dne a malé nehody v prvních dvou týdnech se nepočítají. Od první noci jsme jej dali do přenosky a začali jsme jí říkat "domeček" Charlie projevil svou přizpůsobivost a vyrovnanost a téměř ani nekníknul. Přenosku bez problémů přijmul. Velmi brzy jsme měli příležitost si uvědomit, jak velké dobrodiní to pro rodinu pejska je. A nakonec i pro pejska samotného. Velmi brzy začal do přenosky chodit i sám, když si chtěl odpočinout. Jakmile byl Charlie několik minut bez dozoru, vždy to něco "odneslo". Např. venkovní vedení pro internet, které bylo v jeho dosahu, ničil a ničil, nedbal výtek, odpuzovacích sprayů, ani lišt, kterými jsme se naivně pokoušeli naši informační life-line chránit, leckdy za značných osobních obětí, kdy moje řemeslná nezručnost mne při opravách málem připravila o prst ?. Prostě byl prohlášen za zavilého a vytrvalého hackera. Zde se projevila jedna z prvních dobře míněných rad p. Hanky. "Labrador je občas velmi tvrdohlavé zvíře a co si do hlavy vezme, to také udělá" a měla pravdu. Naše spojení se světem informací bylo obnoveno, až když jsem pozval specialisty a ti zvedli vedení mimo dosah našeho iteroristy. Nemluvím o keřících na dvoře a různých předmětech atd. Prostě Charlie je temperamentní, hravé a energií nabité zvíře. Mj. také pro to, že důsledně krmíme dle rad a pokynů Pirnerů. Krmivo chodí poštou a nejsou s tím problémy. To, že mohl být na noc v přenosce a také tam mohl být, když nejsme doma, předešlo mnoha konfliktům. Nás je hodně a tak denně má někdo čas s pejskem jít ven. Navíc jsme mu vybudovali prostorný oplocený výběh s boudou na zahradě a pokud to počasí dovolí, je na vzduchu a má více volnosti k pohybu. Tedy ve dne. V noci spí s námi doma.

Od prvních vycházek bylo jasné, že Charlie bude zkoušet, kdo je tady pánem. A zde nám přišla vhod další rada p. Hanky. Neměli jsme se bát stahováku, energicky vodítkem škubnout a dát najevo, že vodítko patří nám a půjde se tam, kam chceme my a ne náš černý kluk. Dosud pozná, kdo jej vede a na slabší to zkouší - např. Andulka jej může vést jen když je někdo další blízko. V prvních měsících jsem se snažil chodit především já a být u všech vycházek, pokud mi to čas dovolil. Řekl jsem si, že prostě první rok až dva věnuji jeho výchově (a omezil vlastní sport. aktivity) abychom si pak sportu a pobytu venku mohli oba užívat. Podle rad p. Hanky jsem jej učil sedni a lehni a hlavně pokyn "Ke mně!!" Ten hlavně, stále a každou vycházku a i doma. Velmi pomohlo dlouhé stopovací vodítko, které používám dosud. Dnes , v roce věku Charlieho, mohu říci, že přivolání je stoprocentní. Ovšem s jedinou vyjímkou. Náš Charlie miluje psy a dovádění s nimi a jakmile nějakého uvidí, ztrácí veškeré vychování. Upaluje a upaluje a rád by si hrál a dováděl a ne každému majiteli je to příjemné. I zde stopovačka velmi dobře poslouží a je možné dosáhnout kontroly. Tady mi velmi pomohla rada p. Pirnerové, že se jedná o přirozené pubertální chování, které důsledností a stálým výcvikem ustoupí a až pes dospěje, poslechne i v takových situacích. Tak uvidíme...

V jeho venkovním ovládání velmi pomáhá fakt, že naš "labík" nás neustále sleduje, hlídá si nás a nerad se vzdálí. A když se někde zapomene a začuchá, vyrazí k nám takovým tempem, že je lepší se mu vyhnout, pokud nechcete riskovat srážku s rozjetou lokomotivou.

Projevuje se to i při přivolání, kdy Charlie občas netrefí brzdu a prostě přejede. Ale dělá to prý i jeho máma a tak jsme klidní... A ten, kdo věří na horoskopy, si může připsat. Náš pes se narodil jako Vodnář a jako Vodnář se do puntíku chová. Tak pokud se tím někdo chce řídit při výběru štěněte a jeho poznání, klidně může.

Od prvních vycházek projevuje klidnou, vyrovnanou povahu, bez stopy agrese a velmi přátelskou vůči okolí. Mohu odpovědně prohlásit, že náš pejsek ještě nezavrčel, po nikom se neohnal, dokonce ani ještě nezvedl pysk. A to už občas od starších psů dostal "sodu".

Také miluje, když je nás doma více, když na něj máme čas a přátelství projevuje tak, že se někdy ani neudrží na nohou. Znakem bylo také vyskakování na příchozí, ale dle rad p. Pirnerové stačilo 1-2x nastavit koleno s hlasitým "NESKÁKEJ !!" a přestal to dělat. Je samozřejmé, že když hra končí a je čas na odchod do "domečku" tak to drhne. Občas použije metodu pasivní rezistence - Gandhí - což znamená, že se svalí na záda, všechny čtyři nahoru a nastěhujte si mne tam, jak chcete. To pak musí přijít vyšší autorita, tedy já, a přes pokyny "sedni" a "domeček" jej tam dostat. Jinak sebou nechá šoupat jako demonstrant na demonstraci vleže.

Zítra bude Charliemu přesně rok. Rok je s námi a dal našemu životu novou kvalitu. Se mnou chodí na procházky s mou ženou chodí běhat a dětmi si hraje a také chodí na procházky. V přenosce a ve výběhu je ukázněný a ani toho moc zatím neponičil. Má neustále výbornou náladu a radostně ukazuje jak se mu na světě a s námi líbí. Rozpouští špatné nálady a všem dává najevo svou náklonnost. Stále je to však temperamentní štěně a chvíli neposedí a docela se těšíme, až bude klidně ležet a pozorovat cvrkot v rodině a všude kam s ním eventuelně přijdeme...

MUDr. Pavel Poštulka

 
 
Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro zdravotně postižené
© 2007-2018 Hana Pirnerová, V. Kratochvíla 1073, 332 02 Starý Plzenec, IČ: 48334243, tel: 724 279 599